Martinik, největší z ostrovů východního Karibiku, je francouzský zámořský departement. Proto je ostrovní území součástí Evropské Unie, kde se aplikují unijní pravidla. Na exotickém ostrově v Malých Antilách, kterému vévodí skoro 1400 metrů vysoká činná sopka Mt. Pelée, návštěvníky čeká dobré turistické zázemí. Říká se, že ideální doba pro návštěvu Martiniku je mezi prosincem a březnem, kdy ostrov ochlazují severní a východní větry.

Martinik, Martinique

Martinik (francouzsky Martinique; původní karibský název je Matinina nebo Madiana) je zámořský departement Francie na ostrově v Malých Antilách.

  • Rozloha 1 102 km 2
  • 396 000 obyvatel.
  • Správní středisko Fort-de-France.

Povrch ostrova je hornatý a sopečný, podnebí tropické, vlhké, pasátové. V horách jsou zbytky tropických pralesů. Pěstují se zde tropické plodiny a jinak obyvatelé žijí především z cestovního ruchu.

Středem ostrova se táhne vysoké skalnaté pohoří, z něhož vyčnívají sopky – nejznámější a největší je sopka Montagne Pelée (vysoká 1397 m.n.m.).

Podnebí Martiniku

Celoročně zde panuje teplé a vlhké počasí, místní se proto odívají jen do etnických “pruhů látky”. Mezi prosincem a březnem je zde nejpříjemněji. Ostrov ochlazují severní a východní větry. Ale i tak je teplota kolem 24 ° Celsia. Od dubna do července si na své přijdou hlavně ti, kterým dělá dobře sluneční žár.

Ostrov je velmi plodný. Cokoliv je zaseto nebo zasazeno – a zaléváno, vyroste do krásy a bohatosti. Pěstuje se především cukrová třtina, tabák, kávovník, kakaovník, bavlník, maniok, pomerančovník a další tropické ovoce. 

Cestovní doklady

Martinik je součástí Evropské unie, kde se aplikují unijní pravidla. Například se zde platí eurem, případně lze pro cesty na tato území použít platný občanský průkaz.

Přesto je doporučováno při cestování do tohoto francouzského zámořského departementu  použití občanského průkazu zvážit. V případě komplikací se lze snadno ocitnout mimo území EU, což by mohlo způsobit dodatečné problémy s legitimováním.

Kolumbus a jeho následovníci

Ostrov byl původně osídlen Aravaky. Jiné národy jej objevily poté, co na Martiniku přistál Kryštof Kolumbus. Stalo se tak v roce 1493.

Francouzi sem začali připlouvat kolem roku 1635. Tehdy se jich zde usadilo asi 150. Jeden z nich, jmenoval se Colbert, ostrov za 60 000 livrů koupil v roce 1664 do svého vlastnictví. Zanedlouho začal být o ostrov velký zájem.

  • Chtěli ho Holanďané,
  • usilovali o něj Angličané. Ti se ho na nějaký čas i zmocnili.
  • Ale jen do roku 1814, kdy na základě pařížských mírových úmluv Martinik definitivně připadl Francii.

Od roku 1946 je Martinik francouzským zámořským departementem. Správu řídí prefekt jmenovaný francouzskou vládou. Obyvatelstvo žije jen na úzkém pruhu země kolem pobřeží. Vnitrozemí je osídleno sporadicky.

Na Martiniku je dobře

Život i pobyt na Martiniku je velmi příjemný. Zásluhu na tom má stále slunečné podnebí i neustále se vlnící oceán.

  • Při setkání “očním kontaktu” s očima někoho z místních obyvatel, usměje se a pozdraví.
  • Při vstupu do restaurace se hostu dostane jen vlídnosti a taktu.
  • Klidné chování a přívětivost jsou znaky všech místních.
  • Ani stopa po nervozitě a spěchu.

Zajímavosti z historie Martiniku

  • V roce 1902 způsobil výbuch Montagne Pelée jednu z největších přírodních katastrof v novodobých dějinách. Obrovská erupce v noci ze 7. na 8. května vedla k chaotickému útěku obyvatel města do přístavu a na pobřeží, kde byla očekávána nějaká pomoc.
    V 7.50 hodin došlo k další erupci, vrchol sopky byl explozí rozmetán a z kráteru se vyvalilo obrovské množství žhavé hmoty. Mračno sopečného materiálu a rozžhavených plynů stékalo rychlostí 500 km/hod po svazích sopky a v několika sekundách spálilo město i jeho obyvatele. Kdo nezemřel na místě, uvařil se v moři.
    Z 29 000 obyvatel města přežil katastrofu jediný člověk – vězeň, který byl v době výbuchu v podzemní kopce místního vězení.
  • Ke slavným rodákům patří Marie-Josephe-Rose Tascher de la Pagerie. V letech 1796-1810 byla Josefína manželkou Napoleona Bonaparte. Francouzská císařovna Josefína, se narodila a do 16 let žila na Martiniku.
    Rodina de la Pagerie vlastnila plantáž zvanou v té době Petite Guinée (Malá Guinea) – asi 300 hektarů půdy a 200 otroků -, na které se pěstovala cukrová třtina, kávovníky a indigo.

Foto: Martinik (pixabay.com)

Další články z rubriky

Štítky: , , , , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.