TGV

Ještě tak koncem šedesátých let minulého století bylo slovo rychlovlak takřka synonymem pro japonské železniční superexpresy Šinkansen, jezdící rychlostí až 300 km/h. Od té doby se síť rychlovlaků podstatně rozšířila – obrazně i doslova. V Evropě patrně nejdál dospěli Francouzi se svým systémem TGV, jehož síť se postupně šíří po celé Francii. Vysokorychlostní vlaky byly ve Francii vyvíjeny od konce 60. let a první speciální trať TGV dána do provozu mezi Paříží a Lyonem 27. září 1981.

Vlakům na nějaký čas „ujel vlak“

Francouzské železnice nebyly v posledních dekádách minulého tisíletí schopné držet krok s rychle rostoucí silniční dopravou, takže na ně koncem století připadalo 22,4 % přepravovaných nákladů a na silniční kamiony 74,5 %. Totéž platilo i o osobní dopravě, kde na poklesu cestujících železnicí měl hlavní podíl dosud vytrvale rostoucí počet osobních automobilů. Podobným vývojem prošla většina evropských zemí. Na přelomu tisíciletí však došlo ke změně trendu.

To bylo podle expertů způsobeno tím, že jak silnice, tak vzdušný prostor a letiště dosáhly úrovně blížící se jejich nasycenosti. Stále větší roli začínají hrát i důvody ekologické. Situace začala vlakům opět nahrávat.

TGV znamená rychlovlaky

Technický pokrok navíc způsobil, že vysokorychlostní vlaky známé ve Francii pod zkratkou TGV (Trains de grande vitesse) zkrátily dobu cesty, která je dnes v některých případech jak časově, tak finančně pro cestující výhodnější než cestování letadlem.

SNCF znamená státní dráhy

Francie je zemí, v níž ve veřejných službách dodnes přežívá (na rozdíl od anglosaského světa) centralistický model s dominující rolí státu. To platí i o železnici. V roce 1937 se pět velkých soukromých železnic dohodlo se státem na vytvoření jediné Národní společnosti francouzských železnic (Societé Nationale des Chemins de fer Francais – SNCF), v níž má stát většinový podíl.

Vlakem jako letadlem

Uvážíme-li, že nádraží jsou na rozdíl od letišť většinou v centru měst a doba odbavování cestujících je v nich podstatně kratší než na letišti, jsou přednosti takové železniční dopravy v Evropě už dnes zcela zřejmé. Experti předvídají, že s postupným prodlužováním tratí pro vysokorychlostní dopravu se změní skladba různých forem osobní přepravy a podíl železnic výrazně vzroste.

TGV „zkrátily“ vzdálenosti

Původně červené a dnes  modro-stříbrné expresy TGV se prohánějí na mnoha trasách.  Zájem veřejnosti o levnou a rychlou dopravu narůstali i díky promyšlené tarifní politice. Nová generace expresů TGV zvýšila rychlost na 300 km/h. Začaly se nasazovat patrové jednotky s kapacitou až 1100 cestujících. Modro-stříbrná zkušební souprava TGV-Atlantique je zapsána v Guinnessově knize jako držitelka absolutního světového rychlostního rekordu na kolejích – neuvěřitelných 515,3 km/h. Pochmurné úvahy o konci železnic tak padly.

V prosinci roku 1997 byl zahájen provoz vysokorychlostního vlaku Thalys, který urazí vzdálenost mezi Paříží a Bruselem („hlavním“ městek Evropské unie) za jednu hodinu a pětadvacet minut. Vlak tu jezdí průměrnou rychlostí 300 km za hodinu. Provoz této superrychlé linky umožnilo dokončení nové trati mezi Bruselem a francouzskou hranicí. Tento úsek zkrátil i dobu jízdy z Bruselu do Londýna na dvě hodiny a čtyřicet minut a spojení Kolín nad Rýnem-Brusel-Paříž na čtyři hodiny.

Železnice se přičinila o pád hranic mezi historickými státy na kontinentu dokonaleji než politici a velcí vládci.

Trati TGV

• LGV Sud-Est – Paříž – Lyon; výstavba 1975 až 1983 (St. Florentin – Lyon 1981); délka 538 km; traťová rychlost 270 km/h
• LGV Atlantique – Paříž – Le Mans, Tours; výstavba 1985 až 1990; délka 282 km; traťová rychlost 300 km/h
• LGV Nord-Europe – Paříž – Lille – Calais; výstavba 1989 až 1993; délka 333 km; traťová rychlost 300 km/h
• LGV Rhône-Alpes – Montanay Junction – Valence; výstavba 1990 až 1994; délka 115 km; traťová rychlost 300 km/h
• LGV Méditerranée – Valence – Nîmes, Marseille; výstavba 1996 až 2001; délka 251 km; traťová rychlost 300 km/h (v úseku Avignon – Aix-en-Provence povolena rychlost 320 km/h)
• LGV Belgium / HSL 1 – Lille – Brusel; výstavba 1993 až 1997; délka 84 km; traťová rychlost 300 km/h
• HSL-Zuid / HSL 4 – Antverpy – Amsterdam; otevřena v polovině roku 2009[1]
• LGV Est (1. úsek) – Paříž – Baudrecourt; výstavba 2002 až 2007; délka 301 km; traťová rychlost 350 km/h (provoz jen na 320 km/h)
• High-Speed 1 – Folkestone – Londýn; výstavba 1994 až 2007; délka 109 km; traťová rychlost 300 km/h
• Trať Haut-Bugey – rekonstrukce tratě mezi Bellegarde a Bourg-en-Bresse (trasa Paříž-Ženeva); otevřena v roce 2010
• LGV Perpignan-Figueras – Perpignan-Figueras (Španělsko); výstavba 2004 až 2011; délka 44,4 km; traťová rychlost 350 km/h,
• LGV Rhin – Rhône (východní větev) – Genlis – Lutterbach – délka 140 km, otevřeno 11. prosince 2011
• LGV Est (2. úsek) – Baudrecourt – Strasbourg; výstavba 2009 až 2015; délka 106 km; traťová rychlost 350 km/h (provoz jen na 320 km/h) – uvedení do provozu 3. července 2016.*

Foto: pixabay.com

*Zdroj přehledu: Wikipedie