Velká francouzská revoluce

Velká francouzská revoluce, někdy nazývaná také Velká francouzská buržoazní revoluce, je téma, které kolem každého prošlo několikrát – minimálně v základní škole.  Co nejméně o ní vědět, ale co nejvíce o tématu říct, bylo snahou každého středoškoláka, protože Velká francouzská revoluce figuruje mezi obligátními maturitními otázkami. Po čase zjistíme, že jediné, co si o této události pamatujeme, je slovo gilotina. Jenže se chystáme na dovolenou ve Francii a chceme se na ni co nejlépe připravit. Jak snadno, rychle, příjemně a bez velkého namáhání oprášit vědomosti o Velké francouzské revoluci?

Dějiny příjemně přiblížené

Jestliže nejsme ten typ, který rád “leží” v historické a  faktografické literatuře, můžeme nám revoluční události z konce 18. století přiblížit nějaké modernější médium Třeba film.

Velká francouzská revoluce nebo epizody z ní, byla filmově ztvárněna mnohokrát. Jednou z oceňovaných adaptací je francouzský koprodukční velkofilm Francouzská revoluce (La rivoluzione francese) z roku 1989, uvedený do při příležitosti dvoustého výročí revoluce.

• Nejlepší referencí, alespoň v českém prostředí, je osmdesát pět diváckých procent na serveru Československé filmové databáze.

Francouzská revoluce, ČSFD, 85%

“Ke každému povstání a vzpouře dochází z důsledku velkého útlaku. Francouzský panovník Ludvík XVI. požádal 5. 5. 1789 poslance o navýšení finančních prostředků v pokladně z důvodu velkých výdajů. Získání financí mělo být provedeno formou zvýšení i tak vysokých daní pro neprivilegované obyvatelstvo. Do toho se přidala katastrofální neúroda. Lid se vzbouřil proti králi a dne 17. července 1789 dobil královské vězení Bastilu. Vzorem povstalců se stala americká revoluce. V roce 1792 povstalci zrušili monarchii a na následující rok  gilotinou popravili Ludvíka a jeho manželku Marii Antoinettu. Revoluční vláda musela odrážet útoky okolních států, které se obávaly, že k nim proniknou revoluční myšlenky.”

• Scény dobytí Bastily byly natočeny na hradě Tarascon v jižní Francii, který se dnes již neexistující pevnosti architektonicky značně podobá.
•  Film byl natočen k 200. výročí Velké francouzské revoluce a byl v podstatě státní zakázkou. Projekt podpořila i francouzská ministerstva kultury a obrany. Na vzniku se podílelo celkem šest společností z Francie, USA a Itálie

Zdroj: ČSFD

Kritika: „První seriózní filmový pohled“

Filmové ztvárnění Francouzské revoluce představovalo velmi složitý, finančně i organizačně náročný projekt, k němuž se jeho tvůrci odhodlali až v roce 1989, kdy se slavilo dvousté výročí revoluce. Do té doby se kinematografie snažila zobrazit pouze některé významné úseky tohoto veskrze složitého období.

Rozsáhlou fresku označil významný francouzský historik Jean Tulard jako „první seriózní filmový pohled na tuto dějinnou etapu“. Na jejím zpracování se podílel především scenárista David Ambrose, který děj rozdělil do dvou hlavních etap.

1. Léta naděje, popisující události zhruba od roku 1788 – od ideové předzvěsti revoluce po svržení krále Ludvíka XVI. v roce 1792, svěřil režii Roberta Enrica (u nás proslaven filmy Dobrodruzi, Stará puška).
2.  Druhé části Léta zběsilosti se ujal režisér Richard Heffron. Začíná jedním z nejstrašnějších momentů revoluce a končí neméně hrůzným, navíc paradoxním závěrem. Je to doba zářijových masakrů, které vypukly na podzim roku 1792 na popud Robespierra a několika dalších, kteří prohlašovali: “Sansculoty (prostý lid) je nutno rozhněvat a poučit!” Výsledkem byly popravy církevních hodnostářů, šlechticů a dalších tzv. odpůrců revoluce. Jednou z deseti tisíců zavražděných byla i důvěrnice královny paní de Lamballe.

Film končí zpodobněním známého výroku, jehož podstatou je tvrzení, že “revoluce požírá svoje vlastní děti” – popravou Robespierra a dalších vůdců.

Francouzská revoluce: Hvězdné obsazení filmu

Tento prestižní projekt, jakým Francouzská revoluce bezesporu je, vznikal dva roky, hraje v něm přes dvě stě herců, několik tisíc komparsistů a pracovalo na něm kolem tří set techniků. Hlavní role pak byly obsazeny významnými umělci.

• Jane Seymourová jako Marie Antoinetta,
• Claudia Cardinálová jako vévodkyně de Polignac,
• Peter Ustinov ztvárnil největšího řečníka revoluce hraběte Mirabeaua,
• Vittorio Mezzogiorno nejschopnějšího novináře Marata,
• Sam Neill, známý z Jurského parku a z Piana, přijal úlohu generála La Fayetta
• a další.

Film vystihuje podstatu revoluce

Záměr komplexního zmapování této několikaleté vypjaté etapy se neobešel bez prezentace vášnivých sporů mezi střední buržoazií, radikálními republikány jakobíny, průmyslovou buržoazií a mnoha politickými kluby.

Filmoví tvůrci museli postihnout podstatu této revoluce, která ve svém důsledku zničila feudalismus a nastolila kapitalismus, ale která zároveň hrozným způsobem zpřevracela životní osudy mnoha prostých i velmi významných lidí.

Jako daň jí byly odevzdány tisíce bezejmenných i známých. Popravila:

• krále Ludvíka XVI.,
• jeho manželku, dceru Marie Terezie – Marii Antoinettu,
• advokáta Dantona,
• Desmoulinse,
• Robespierra,
• redaktora Héberta,
• objevitele kyslíku a zákona o zachováni hmoty Lavoisiera.

Film Francouzská revoluce byl několikrát vysílán Českou televizí.

Foto: Svoboda vede lid na barikády, obraz francouzského malíře Eugèna Delacroixe. (pixabay.com)